Páté atletické MS v Christchurch na Novém Zélandu je minulostí

Těchto osm sportovců přivezlo „pouze“ tři medaile. Je skvělé, že hned dvě z nich naši členové.

Nejprve šel na start Aleš Kisý a vybojoval ve vrhu kouli bronzovou medaili. Naopak až na úplný závěr šel Aleš také svou druhou disciplínu oštěp a jen o kousek mu uniknul bronz. Vylepšil své osobní maximum, vytvořil nový Evropský rekord své kategorie F53, ale bylo z toho pouze nepopulární čtvrté místo. I to je důkaz, jaká panuje ve světě obrovská konkurence. Myslím, že Aleše vrcholy jeho sportovní, atletické, kariéry teprve čekají. Ty by mohly přijít na Paralympiádě v Londýně 2012, kam Aleš možná pojede s visačkou největší naděje českého týmu.

Jako druhý z Čechů nastoupil Radim Běleš a byla z toho medaile stříbrná v hodu kuželkou. Radim si věřil i na překonání světového rekordu. Celá sezona i tréninky přímo v Christchurch tomu nasvědčovaly. Bohužel, trochu sehrál roli vítr, který na  Zélandu fouká pořád. Bohužel sportovcům v hodu kuželkou zrovna nepomohl a o světovém rekordu se nedalo uvažovat. I proto je výkon 25,22 metrů, který představuje nový rekord šampionátu, výborným výsledkem a stříbrná medaile je v součtu okolností velice cenná.

Josef Štiak bohužel svou formu z Českého poháru k protinožcům nepřevezl. Ještě v tréninku den před závody to Pepovi létalo skvěle a vypadalo to nadějně, ale v závodě diskařů, kde 1kg disk létá až za hranici 35 metrů, to Pepovi nesedlo a obsadil ve finále MS osmé místo. Kolik lidí, ale může říct: já jsem osmý na světě!

Jsem přesvědčen, že z Čechů nikdo vyloženě nezklamal. V minulosti se sice do Čech vozilo medailí více, ale to byla jiná doba. Dnes jsou kategorie postižení slučovány a celkově se rozdá méně sad medailí. Samotnou vydřenou účast na MS či Paralympiádu už je třeba brát jako úspěch. Ví o tom své i člen našeho SK, účastník Paralympiády v Číně 2008 Milan Bláha, který v loňském ročníku ČP obsadil výborné druhé místo, a stejně se na MS nenominoval.

Atleti, kteří bojovali na Novém Zélandu o medaile, si zaslouží uznání. Vybojovali spousty čtvrtých, pátých a šestých míst, a od medailí je dělily pouze centimetry.

O to cennější jsou výsledky našich členů, kde Radim Běleš a Aleš Kisý ty cenné kovy vybojovali.

Ještě bych se rád zmínil o samotném MS v Christchurch. Myslím, že se pořadatelé vytáhli a už dlouho jsem nezažil takový organizační koncert. I zemětřesení, které jsme tam zažili, patří do těch pozitivních zážitků. To, že se tam občas zatřese země místní berou z nadsázkou a tak nějak přirozeně. Žádná panika. Od zahájení až po samotný závěrečný ceremoniál mohu říct, že se mi závody moc líbily. Určitě k tomu přispělo i vedení české výpravy, které nám zajistilo opravdu výborné ubytování přímo v centru města. Líbila se mi i přísnost rozhodčích mnohdy až moc přísně posuzovali čistotu pokusů, ale nebáli se a to je dobře. Škoda, že je Nový Zéland tak daleko, protože by určitě takových závodů mohli pořádat více. Je problém pro nás Evropany, vrhače – vozíčkáře, se připravovat na vrchol sezony v lednu, kde u nás panují nevhodné tréninkové podmínky. A nakonec noční můra všech vozíčkářů, sedět dva dny  v letadle.

To je  ale úděl všech sportovců. Věřím, že pokud by se opět nějaká událost sportovní konala na Novém Zélandu tak se tam rádi všichni znovu vydají.            

 Radim Běleš