Jak jsme kandidovali

Po letošním očistci při organizaci MS v lukostřelbě nám připadlo, že už snad náročnější akce
ani není a tak jsme chtěli využít našeho nového stadionku a lidského potenciálu k realizaci –
historicky prvního dráhového MČR v Nové Městě nad Metují a šíroširém okolí.
Vypracovali jsme projekt a všechny nutné přílohy, které bylo třeba zaslat včas na ČAS .
V září nás navštívila delegace ČASu, která na místě shlédla vše co bylo třeba shlédnout.
…6. října jsme odjeli vybaveni prezentačním programem a videem na zasedání VV ČAS do
Prahy, kde v hotelu Praha došlo k závěrečnému vyslechnutí kandidátů a shlédnutí prezentací.
Při prezentaci jsme poměrně jasně deklarovali, že náš zásadní problém – nekrytou tribunu –
umíme řešit ( v tomto směru jsme již podnikli jednání s dodavatelem, který zastřeší třeba i
Sněžku). Členy výboru zajímalo, zda jsme schopni takové zakrytí ekonomicky zvládnout a
zda jsme schopni splnit požadavky ČT, která z MČR pořizuje třicetiminutový záznam.
Na obě otázky jsme odpověděli ANO.
Při závěrečném vyhodnocení všech kandidatur jsme doufali, že jsme byli dostatečně
přesvědčiví a že pro SK NMNM a široké okolí přivedeme na „Klapálka“ špičkovou českou-
mistrovskou atletiku.
Jenže………… naše nekrytá tribuna se většině členů VV ČAS zdá až příliš velkým
problémem a tak jsme vyslechli při slavnostním nástupu všech uchazečů, že MČR 2010
kategorie do 22let bude pořádat Břeclav.
Co z toho plyne?
A) V Břeclavi je krásně a tak v srpnu 2010 pojedeme rádi na jih.
B) Ubude nám tisíc starostí s pořadatelstvím
C) Do doby, než se nám podaří vybudovat krytou tribunu, se do podobných konkurzů už
nikdy nebudeme hlásit. Stálo nás to velice mnoho času, energie a invence. Škoda, že
nebylo rovnou v podmínkách uvedeno, že oddíly bez tribuny nemají šanci
D) Určitě nás to neposlalo ke dnu jako organizátory. Chceme udělat skvěle Velkou cenu
NMNM 14.srpna 2010 a mnoho dalších akcí, které budou „zvonit“
E) Napřeme síly na vybudování tribuny a až bude postavená, požádáme o přidělení MS

Tak to jen aby všichni atletící i neatletící členové SK věděli, jak to nakonec dopadlo.
S pozdravem Aleš Žďárský.