Drama až do posledních centimetrů na MČR v sedmiboji.

Český šampionát ve vícebojích se o uplynulém víkendu konal na stadionu Slavie Praha ve Vršovicích.

Naše juniorka Michaela BROUMOVÁ odjížděla na mistrovství po hektickém maturitním týdnu s cílem vylepšit osobní maximum 4950 bodů a překročit hranici 5000. V této době, kdy měla za sebou první starty v Olomouci a následně zmoklém a chladném Liberci, ještě nemohla být řeč o vrcholu formy. Přesto byl cíl smělý a odvážný. Jak to dopadlo?

První disciplínu 100m př. Míša vyhrála v absolutním osobním rekordu 14,69, což byl vstup do soutěže, který si přála. 

Ve výšce až do 157cm celkem v pohodě i když technicky rozhodně ne ideálně. Na výšce 160cm se nedařilo v prvních dvou pokusech, ale ten třetí byl docela fajn. Jenže laťka chytila zimnici, chvíli se třásla a nakonec spadla. Takže 157 cm a trochu rozčarování protože 160 cm nebývá většinou moc problém.

V koulařském sektoru se tradičně míchají karty. Míša při loňském osobáku z TNT předvedla 9,39, nyní v Praze 10,10 a smázla tak alespoň dluh z nezdařené výšky. Uf!

Dvoustovka byla jen 0,04 vteřiny za osobním rekordem a čas 25,79 znamenal návrat na 1. Místo po prvním dnu. Ovšem rozdíly mezi soupeřkami minimální.

Druhý den začal oblíbenou dálkou, ve které umí MB 586 cm. Hned v první pokusu zajištěno slušným výkonem 559cm. No jo, jenže ve druhém problém na odraze a jen proběhnutí doskočištěm a ve třetím pokusu asi 3cm přešlap. Takže ze slušného zajišťováku nakonec jediný platný pokus (na centimetr stejý jako při TNT 2013). Na soupeřky sice zisk bodů ale před oštěpem to chtělo nějaký decimetr více.

Oštěpařská paráda od Vytlačilové a velmi dobrá i Klailová. Naštěstí  se tentokrát dařilo slušně i Míše a loňský vícebojařský výkon 34,31 vylepšila na 35,01.

Před závěrečnou osmistovkou bylo jasné, že souboj o zlato-stříbro-bronz mezi sebou rozhodne trojice Klailová-Vytlačilová-Broumová. Závod rozběhla velmi statečně a v dobrém tempu Alena Galertová, vítězka ženské soutěže. Za ní se rozpoutal běžecký a taktický souboj o juniorské medaile ale také výkony slibující pokoření hranice 5000 bodů. Míša si skvěle připravila závěrečnou třístovku, na které nabíhala potřebné metry náskoku na soupeřky. Celý závod vyhrála v báječném čase 2:19,42. Vytlačilová doslova uvisela koncovku a doběhla se ztrátou 1,15 vteřiny, což jí nakonec o 17 bodů stačilo na uhájení první pozice. Michaela tedy stříbrná. Káťa Klailová bronzová.

Co je nejpodstatnější. Míša dokončila mistrovství naprosto v pohodě, potvrdila, že se zrychlila a zlepšila běžecky a že ještě potřebuje trochu zažít technické disciplíny.

A hlavně, cíl byl splněn – 5065 bodů je dalším skvělým výkonem, kterým se může pochlubit.

Jak už to bývá, víkendový závod je minulostí. V plánech jsou další starty a pokusy o zlepšení.

Veliká gratulace a dík za super reprezentaci!!!!!

 Jedno mistrovství za sedm aneb jak to vidí trenér

Atletické víceboje jsou velmi specifickým oborem sportovního konání. Někteří rýpalové dokonce tvrdí, že víceboje dělají ti, kteří neumějí žádnou disciplínu pořádně. Samozřejmě to je tvrzení z těch, které v sobě mají více nadsázky a přátelského dloubání, než pravdy.

Prožívat dvoudenní šampionát s vícebojaři, je v případě sedmiboje žen, juniorek nebo dorostenek, sedm mistrovství zhuštěných do velmi krátkého času. Výhodou je, že dámy nemají deset disciplín jako pánové, jinak by to bylo o tři „mistráky“ více.

Podstatou celého vnímání takového závodu je ta skutečnost, že si navozujete stav, ve kterém se vám jeví disciplína, která je právě na programu, jako absolutně nejdůležitější a pokud se v ní podaří slušný výkon, je po starostech….

To je samozřejmě omyl, protože ihned po skončení uvedené disciplíny začínáte řešit všechno, co souvisí s disciplínou nadcházející a celé to kolečko se takto opakuje sedmkrát.

Jak praví nejmenovaný kolega, který se věnuje přípravě desetibojařů…“ Trenér desetibojaře umírá při závodech desetkrát, trenér ženských to má lepší, ten jen sedmkrát“… Naprosto souhlasím a potvrzuji.

Ovšem to umírání je čas od času zaplaceno velmi příjemnými pocity. Podaří se dokončit ve zdraví, někdy s osobními rekordy v jednotlivých disciplínách a někdy dokonce s osobním rekordem samotného víceboje. A pokud se po dokončení dvoudenní dřiny všechny vícebojařky sejdou ke společnému fotografování, vzájemně si pogratulují a jdou se vyklusat bosky po trávníku, je to umírání vlastně docela příjemné.